tutototo

Ráno se kluci probudili těsně před pátou. Ono to asi bylo tak, že Jonáš se omylem vzbudil, zahýkal, probral Mika, ten automaticky, aniž by okem aspoň mrknul na čas, vstal, vytáhnul menšího hýkala z postýlky a namířili si to do obýváku. Za chvíli řev, protože Jonáš se svou hotentotštinou něčeho dožadoval a Mik na něj hulákal, ať to řekne pořádně, že mu nerozumí. Jonáš jen fistulí: „Totuto tam too TUUTOOO!“

Tak jsem vstala.

Udělala jsem pití do hrníčků, zapnula kávovar a při letmém pohledu na časomíru mikrovlnky málem omdlela. 5.12 hodin ranních.

Celý týden mám budík nastavený na půl šestou a oni si v sobotu ještě přivstanou. V těchto chvílích bych je strašně ráda vyreklamovala. Mrákotně jsem přivřela dveře do obýváku a šla zase upadnout do peřin. Pak se ti dva dostali nějak k nám do postele, Jonáš skákal po našich tělech, Mik se mi obmotal kolem kotníků, zmrzlými chodidly mě vyděsil tak, že jsem se málem probrala. Fena šťastná, že je smečka na jedné hromadě upustila hromadu chlupů mezi parkety. Sobotní ráno.

Muž odjel se psem za rodiči naplnit kontejner a my zbytek šli procházkou na oběd k mojí mámě, co si pod náporem radosti, že nás vidí, propíchla chodidlo nožem otcovy výroby. Na úvod návštěvy dost krve, na můj vkus. Na druhou stranu, byly jsme tam samé duchapřítomné osoby, takže jsme nohu zamašličkovaly, já obvázala a máma odhopkala dovařit oběd. Jonáš se sobecky dožadoval taky náplasti a obinadla, nakonec jsem mu oblepila prst a podotkla, že je to typický chlap. Ženská si uřízne kus nohy a on chce oblepit bebí, které reálně neexistuje.

Po příchodu domů oba kluci odpadli. Jonáš naprosto odevzdaně, Mik tvrdil, že nejde, že nepotřebuje, ale před chvílí jsem ho našla spícího v sedě (hlavu opřenou o světelný meč) na sedačce.

Maturity proběhly v klidu. Plakalo se jen jednou. Všichni ti velmi slabí to utáhli aspoň na čtyřku, já byla spokojená s tím, že se ta víkendová příprava vyplatila, a znovu jsem si uvědomila, jak mě čeština baví, jak se mi vytvořila jasná představa o tom, jak bych ji ráda učila a proč to není nesmyslný předmět, jak se mě někteří kolegové snaží přesvědčit. No řekněte, hádat se s někým, k čemu je studentům čeština je trochu podúrovňové.

Po týdnu pevnějšího kolegiálního soužití jsem pochopila, že v tomto zaměstnání si musím dávat pozor na ústa daleko více, než jsem byla ochotná připustit. Ne každý je tím, kým se tváří být a za lacinými úsměvy se často skrývá Brut. V pátek jsem už byla regulérně paranoidní a chtěla se zavřít do kabinetu a zahrabat se do starých čísel časopisů. Žabomyší války, ve kterých nechci figurovat, ale někdo na mě míří, kdy se stávám terčem jen pro své mládí/stáří, velikost prsou, oblíbenosti u studentů, sebevědomí...Svět velkých mě v tomto ohledu strašně nebaví. A to že píšu takhle tajnůstkřsky je jen důsledkem rozpočaté paranoi.

MLČETI ZLATO. Znovu a zase. Jsem v této lekci nepoučitelná. Asi proto jí procházím zas a znovu.

Ve čtvrtek jsme byli s Jonášem v televizi, budu to muset nějak archivovat, aby syn viděl, jaký byl koloušek a matka důležitá. Nerada se na sebe dívám, připadám si jako zvířátko. Neznám se v takovém pohledu a nechci si předělávat vnitřní obraz o sobě samé. Muž se ze zásady nedívá v televizi ani na známé, takže ten se v inkriminovanou hodinu zavřel, aby nic neslyšel. Ani se mu nedivím. Já koukala spíše ze zvědavosti, jak to sestříhali. Vtipné okamžiky, kdy lezeme s Soňou do manželské postele a uchichtáváme se, vystřihli, prý by to byl už jiný pořad, ovšem moji větu o tom, že hodně pracuji v posteli, tam s mrazivým klidem nechali.

Mám jediné štěstí, že puberťáci jsou o půl šesté většinou venku a na takové pořady kouká maximálně jejich matka.

Nechce se mi věřit, jak rychle tenhle školní rok utekl.

Mikeš se vypracoval na třídního předčítače, měla bych asi hrdopyšně zmínit, že byl dokonce předveden na třídních schůzkách, aby ostatní rodiče viděli, kam to může prvňáček dotáhnout v přednesovém čtení. Byla jsem hrdopyšná a ráchala se v okamžiku úspěchu, protože kdo ví, jestli už za pár let nebudu chodit do ředitelen spíš něco žehlit a vysvětlovat.

Na konci mě ještě čekají testy z autoškoly. Budu muset pomalu shánět knížku

linkuj.cz vybrali.sme.sk