neděle, 14.03.2010
Tasemník píše Zmarchrobovi - O Heleně
tvůj poslední dopis byl opravdu podnětný a komplexnost, se kterou objímáš celý vztah Martina a Heleny a naši strategii, jak ochránit jejich duše, mne nutila číst si dopis znovu a znovu.
Někdy je mi líto, že mě náš Otec nevytvořil více jako ženu, ty se zdají, že zvládají více věcí najednou. Helena dokáže krájet petržel do polívky, telefonovat a promýšlet, co si oblékne na poradu vše v jednom. Pokud bych mohl žádat o nějaký dar, chtěl bych tuto obratnost. K našemu štěstí a ke klidu mužského pokolení musím zcela nezištně podotknout, že si tuto vlastnost ženy málokdy uvědomí a jen v mizivém procentu ji dokáží využít ke svému nebo světovému prospěchu. Zatím marní svou supersílu na vytvoření obrazu skvělé hospodyně, ženy a kamarádky pro svého vyvoleného prince, který je ovšem geneticky předurčen k tomu, aby tento model předpokládal a nevykládal si jej jako něco extra. Všechny čekají ocenění a místo toho mají: „Dneska není teplá večeře? a Kde jsou mé ponožky?“
Já určitě nebudu tím, kdo bude Heleně objasňovat, co vše by mohla dokázat, kdyby se nad svými možnostmi opravdu zamyslela, nicméně, možná by nevadilo, kdybych ji občas ponoukl k tomu, že ona je ta chudinka, která se snaží ze všech stran a její Martin dělá na kariéře a spokojený domov pokládá za samozřejmost. K uraženosti a k pocitům zkroušenosti mi pomůže pár jejích kolegyň, které se scházejí v práci kolem kávovaru během dopolední přestávky a během 15 minut proberou své muže, ať už minulé, přítomné nebo ty budoucí. Není nic lehčího, než podporovat tento „gang“.
Co se týče Heleny a jejího flirtování s kolegy, musím přiznat, že mi toto chování uniklo. Popravdě, asi jsem se ještě nesetkal s ženou, která by takto k mužům nepřistupovala. Co se týče důvodů, zatím nemám průkazné důkazy, ale předpokládám, že dětství a výchova s tím budou mít něco dočinění.
Když jsem se prohrabával v Heleniných vzpomínkách na dětství, velmi často na mne vyskočily obrazy, kdy Helena čeká na pochvalu, ale té se jí nedostává. Úspěchy ve škole, v atletickém klubu, ve hře na flétnu, ale i v osobním životě byly předpokládány. Její rodiče jsou úspěšní lidé, kteří mají pocit, že svírají svůj život pevně ve svých rukách, což zahrnuje i jejich jedinou dceru – Helenu. Ta neudělala nikdy nic, co by mohlo její rodiče zranit. Vždycky byla vzorná dcera. Častokrát nechtěla taková být, ale pocity zodpovědnosti ji vždycky udolaly. Ačkoliv je dospělá a mohla by se rozhodovat naprosto dle svého svědomí, obraz nespokojených rodičů ji odradí od čehokoliv neočekávaného nebo svéráznějšího.
Nejsem si jistý, jak s tím pracovat.
Mám ji podporovat ve flirtu, nad kterým přestane mít kontrolu? Je to úkol silného kalibru, vždyť do toho zainteresováváme další jedince, nezapomeňme na její silné přesvědčení, že nikdy nesmí zklamat své rodiče...Mám takové schopnosti?
Vím, že nás na škole učili, že mimomanželské svazky jsou jednou z cest, jak nabourat nejen integritu manželství, ale i samotných jedinců, jenže, co když se rozhodneme jít touto cestou a ona se ukáže jako kontraproduktivní? Co když si Helena užije, potom se její vztah s XY provalí, ona se zhroutí, uvědomí si, že udělala chybu, Martin se zhroutí, ale nakonec jí odpustí (a tím myslím, opravdu ODPUSTIT) a jejich vztah bude silnější než teď?
Bez tebe bych to strýčku určitě nezvládl.
Budu trpělivě očekávat tvůj další dopis.
S pozdravem
Tvůj Tasemník
Komentáře
Přidání komentáře...
